Z historie létání v Šumperku

Z historie létání v Šumperku

Počátky létání v Šumperku se datují k roku 1923. Šumperská letecká skupina zaujímala po nějakou dobu vedoucí postavení v Československu. Tehdy došlo k setkání císařských královských polních pilotů a několika odborníků rakouského letectví, rovněž byli přítomni průmyslníci a obchodníci.
S jejichž pomocí došlo v roce 1923 k nákupu dvou strojů. Pelznerrova dvouplošného závěsného kluzáku a větroně Vampýr vyhotoveného v Hannoveru (tento typ byl tehdy držitelem světového rekordu). Lehký závěsný kluzák zalétal sedmnáctiletý Josef Weinhold. Vampýr vzlétl o něco později – z Vysoké hole 1464 m.n.m. pohoří Pradědu, řízený bývalým c.k. polním pilotem, nadpor. Krausem. Pilot pravděpodobně z nedostatku zkušeností z letu bezmotorových kluzáků, nezvládl řízení a zřítil se do lesa. Letadlo bylo zcela zničeno, pilot vyvázl jen s odřeninami a pohmožděninami.

1923 - větroň "Vampyr" vyhotovený v Hannoveru

Už 78-letý profesor Josef Weinhold k těmto letům uvádí: Teprve v dnešní době se ukázalo, jaká to byla škoda, že se nepokračovalo ve vývoji kluzáku jež byl sestaven na Lilienthalově principu. Závěsný kluzák se stal podobně jako dnešní Rogalovo křídlo, tím nejednoduším a nejlevnějším, zároveň na tehdejší dobu tolik potřebným cvičným strojem pro začátečníky.
O “Vampýru“ informuje rovněž profesor Weinhold: Nadpor. Krause, letec 1.světové války startoval z hřebenu Vysoké hole. Silné vibrace vedly k pádu letadla, kromě pohmožděnin a odřenin vyvázl pilot bez vážnějšího poranění.
Krátký trup letadla, profil Gättingen 441, nedostatečné zkušenosti – to byly příčiny nehody.
Přibližně ve stejné době vznikl v dílně jedné odborné školy v Šumperku, školní kluzák s otevřeným trupem z ocelových trubek, podle plánů ing.Kromera z Breslau(Wroclav).
Uskutečnilo se s ním několik letů pomocí gumového lana na svazích u Nového Malína, mezi nimi také 11 km dlouhý let z Vysoké hole dolů do údolí.
Následujícího roku v září 1925 Fritz Schuster podnikl další lety na svahu nad Malínem a přistával za silnicí spojující Nový Malín s Hraběšicemi. Narok v říjnu podnikl Schuster velmi strmý let od pomníku letního slunovratu (Mohyly) až na Frankštátské (Malinské) nádraží.
V roce 1926 se začalo se stavbou výkonného větroně v odborné škole pod vedením učitele Pietsche, odborníka v oboru dřevařství. Větroň typu D-15 “Westpreusse” konstrukce Akaflieg Darmstadt.
Na jeho stavbu přispělo ministerstvo práce 10 tisíc korun (údajně ojedinělý příspěvek tohoto ministerstva VDF spolkům v ČSR). Tento větroň byl stejně jako dříve Vampýr pokřtěn Mährisch Schőnberg. Měl rozpětí 14,5m, klouzavost 1:22. I když na stejném typu v Darmstadtu experimentovali s rušiči vztlaku, nebyl šumperský větroň brzdícími klapkami vybaven. To znamenalo velkou obtížnost při přistávání na takovém území jako jsou Jeseníky.
Fritz Schuster obchodník za Šumperka složil v Grunau(Jezow Sudiecki) A-zkoušku (tehdy se jednalo o 30 vteřin přímého letu), sbíral letecké zkušenosti na školním kluzáku a poté hned přestoupil na nový výkonnější větroň.
S tímto větroněm uskutečnil senzační let v letech 1929-1932. Přelet z Pradědu do 20km vzdálené Nieder Lindewiese (Dolní Lipová), a 19.7.1932 vytvořil na D-15 československý vytrvalostní rekord v délce 3 hodiny a 35 minut se startem i přistáním na Vysoké holi.

1932 - dochovaný snímek létání na Vysoké holi v Jeseníkách (větroň D-15 "Moravský Šumperk")

Schuster uvádí: (v časopise “Fluhwesen”) Dne 18.7. přišla zpráva z meteorologického institutu v Praze –počasí pro let-
Sehnal jsem sedm pomocníků a následující den ráno se jelo vlakem do Zöptau (Sobotína) odkud jsme se všichni vydali pěšky na místo startu. Nesmontované letadlo bylo nahoře v kůlně. Velice rychle se nám podařilo letadlo smontovat a v 13.40hod. jsem už byl ve vzduchu. Už po několika minutách jsem se ocitl ve výšce 200m, letěl jsem rychlostí 80-100km/hod., místy i 130km/hod., abych se neocitl v mracích.(pozn. Wesprezen nebyl vybaven brzdícími klapkami).
Po dvou hodinách mi začala být zima s tak dlouhým letem jsem nepočítal. Sedadlo bylo velmi nepohodlné. I přes uzavřený trup letadla mi bylo v mých krátkých kalhotách chladno, záda i nohy mě bolely, oči byly zaníceny od silného průvanu.
“Zapálit oheň”! zavolal jsem směrem dolů, vše bylo takto domluveno abych při přistání byl přesně informován o směru větru. Podařilo se mi hladce přistát, samozřejmě radost byla velká.
Jen o tři měsíce později se odehrálo následující neštěstí: Fritz Schuster způsobil nešťastné těžké zranění  (zlomená páteř) jednomu z členů startovacího družstva. Tato událost se stala pro místní piloty velmi zatěžujícím případem. I pro pilota to byla velice obtížná situace. Nebylo tehdy ještě zavedeno povinné ručení.

1924 - Fritz Schuster ve školním kluzáku s otevřeným trupem z ocelových trubek


Schuster už žádný další let neuskutečnil, spolek byl zrušen a teprve v roce 1934 došlo k založení nové “místní skupiny” VDF.
Profesor Weinhold uvádí: Schuster byl velký idealista, velice slušný člověk. V roce 1945 se snažil utéci z jednoho československého integračního tábora, byl však zadržen a krutě ubit.
Plachtění v Šumperku pokračovalo přibližně po roce útlumu vznikem nové skupiny VDF.
V roce 1934-38 se v Šumperku podařilo postavit dva školní kluzáky a jeden na tehdejší dobu velice výkonný větroň Rhönbussard, který však nikdy prakticky nebyl použit. Po záboru pohraničí v roce 1938 tento větroň neprošel stavební kontrolou říšsko německých pověřovacích zkoušek.

V roce 1938 existovala v Šumperku skupina MLL (Masarykova letecká liga). Měla kluzák Zlín V., který byl uložen v garáži četnického velitelství. Byl dopravován ručně na podvozku na vojenské cvičiště u Rapotína. Tam skupina zájemců nacvičovala starty gumovým lanem na svahu. Kromě dvou fotografií se o činnosti této skupiny žádné písemné podklady nedochovaly.

Aeroklub Šumperk od založení po současnost

Je mezi námi již málo těch, kteří se zúčastnili v poválečných letech zakládání aeroklubu a budování letiště.
Jaroslav Nepejchal byl iniciátorem, ustavující schůze 23.1.1946 svolané do průmyslové školy. Zvolený přípravný výbor pod vedením Vladislava Víta(ředitele průmyslové školy), připravil podklady pro 1.valnou hromadu svolanou na 26.4.1946. Za účasti 40 členů, zvolili správní výbor SAŠ(Severomoravský Aeroklub Šumperk).
O schválení SAŠ na Ministerstvu dopravy a vykoupení pozemků na letiště se nejvíce podíleli předseda Alois Calaš, Jiří Fimbinger a Jaroslav Nepejchal.
Doba od založení až do roku 1951 pro začínající členy nebyla lehká.
Budování hangáru, dílen, klubovny a velká fyzická zátěž výcviku na kluzáku, který se do vzduchu dostal pomocí gumového lana, překonávali svým elánem. Odměnou jim byly několikavteřinové skoky na kluzáku.

1947 - klubovna a první hangár

V roce 1951 byl původní aeroklub posílen o závodní aeroklub SONP. Určitá rivalita a nevhodné zásahy byly důvodem k odchodu několika členů, kteří se nejvíce podíleli na založení a budování letiště. Přesto v roce 1951 byl vytvořen solidní základ pro další výstavbu letiště a pro rozvoj bezmotorového a motorového létání v Šumperku.
Nepajchal, bratři Pokorní(Oldřich, Zdeněk, Miroslav), Jílek, Diviš, Soural, Nedvěd, Tureček, Plíhal a mnoho dalších, kteří ani nezačali létat se podíleli na budování letiště.


1. elementární družstvo (zleva: Oldřich Pokorný, Jan Jílek, Zdeněk Pokorný, Rostislav Tureček, Rostislav Diviš, Bořivoj Soural, Karel Plíhal, Milan Nedvěd)

Vznikem branné organizace Svazarm začíná druhé období rozvoje aeroklubu. Přidělováním nové techniky, nových větroňů a motorových letadel došlo k podstatné změně. V plachtařském výcviku došlo k výrazné změně, začalo se školit na dvoumístném větroni VT-109 Pionýr. Přidělováním větroňů VT-25 a 125 Šohaj, začali plachtaři létat přelety a začalo se sportovně létat.

1956 - start Pionýra OK-2248

V roce 1957 byl zahájen první výcvik pilotů na motorových letadlech, pod vedením náčelníka Knapa(Valenta, Láznička, Pospíšil).
Je nutné připomenout, že od roku 1953 začal na letišti svojí činnost para-odbor s výcvikem parašutistů. Původní cvičiště bylo u malínského mostu vedle řeky Desné.
Až do roku 1989 se stále zlepšovalo letiště i letecká sportovní činnost.
Členové aeroklubu dosáhli velmi dobrých úspěchů v rámci kraje i Československé republiky.
V bezmotorovém létání získali titul „Mistr sportu“ – Bohumil Lanta, Vojmír Piskovský, Milan Veselý. V roce 1967 Lanta vytvořil československý rekord na trojúhelníkové trati 500km s větroněm Démant. V celostátních plachtařských závodech se šumperští plachtaři umisťovali na předních místech. První plachtařské závody se v Šumperku létaly již roku 1960. Od roku 1966 až do roku 1989 se na letišti létaly osumkrát plachtařské závody. V roce 1986 byl aeroklub pořadatelem Plachtařského mistrovství ČSR žen.
V motorovém létání kromě braneckých úkolů(výcvik pilotů pro armádu), se piloti zúčastňovali krajských i celostátních navigačních soutěží(Karkoška, Miler, Vlček). Ing. Karkoška získal 1.výkonnostní třídu v motorovém létání. Vladimír Pavlík byl v reprezentačním družstvu akrobatů. V roce 1984 se uskutečnil V. Přebor Československa v letecké navigaci za účasti 25 posádek. V roce 1987 Rally Morava. Dva členové motorového odboru byli dlouhodobě v realizačním týmu reprezentace v přesném létání a rally.
Od vzniku para-odboru na letišti byl významnou osobností Oldřich Paprskář, který za své výkony v různých soutěžích získal titul „Mistr sportu“.
V pozdější době se velmi dobře umisťovali v para soutěžích parašutisté Pavlíček, Novotný, Fr.Šenekl, Lubomír Šenekl, Kargerová.
Nelze opomenout i stovky branců, kteří prošli výcvikem v Šumperku.

Z provozu para-odboru

K velké změně došlo po roce 1989 a to je třetí období našeho aeroklubu.
Sportovní létání se značně uvolnilo, každý může létat bez různých povolení a plánování letů, jak tomu bylo za Svazarmu. Ovšem, ale je tu ta skutečnost, že to vše musíme platit. Odchod kolem třiceti členů z aeroklubu a pesimistické nálady, že činnost poklesne v létání tak v rozvoji letiště. Tyto předpoklady se nesplnily, mladí plachtaři, kteří zůstali a přicházejí do aeroklubu využili uvolnění v létání a letiště vzkvétá, létá se mnohem více než v minulosti. Hangáry jsou naplněny letadly a nalétané hodiny, kilometry ukazují směr kam se činnost v aeroklubu ubírá.
Aeroklub má v pořádání plachtařských soutěží mnohaleté zkušenosti.
Na tyto zkušenosti plachtařský odbor navázal a od roku 1994(mimo 2000, 2002, 2003) se v Šumperku létaly pětkrát regionální plachtařské závody, třikrát plachtařské mistrovství juniorů a akademiků. Od roku 2005 se v jarním termínu létá Jarní pohár Jeseníků.
Úspěšnost plachtařských soutěží je vždy závislá na meteorologických podmínkách.
V roce 1994, 95, 96 byly při závodech velmi dobré podmínky, kdy byly vyhlášeny 500km přelety. Nebylo pro pořadatele žádné překvapení, když do cíle dolétávalo více jak polovina závodníků.
O rok později již závody nebyly tak úspěšné z důvodu velkých záplav na celé Moravě. Nepříznivé počasí provázelo i Plachtařské mistrovství juniorů v roce 2001, dvě odlétané disciplíny  = neplatné závody.
V roce 2004 opět Šumperk hostil mladé plachtaře na Plachtařském mistrovství ČR juniorů a akademiků a současně se létal Šumperský pohár.
Nepřízeň počasí provázela i první Jarní pohár Jeseníků v roce 2005, neměl vítěze – závody byly neplatné.
Druhý Jarní pohár Jeseníků se létal ve složitých meteorologických podmínkách přesto se podařilo odlétat pět bodovatelných disciplín. Jarní pohár měl prvního vítěze, domácí Martin Ficnar a Patrik Čebiš z Kralup nad Vltavou se stejným počtem bodů.
Třetí Jarní pohár Jeseníků se létal v roce 2007 jako předzávod největších plachtařských závodů pořádaných za celou existenci aeroklubu.
Aeroklub byl pověřen uspořádáním 14.PMČR(Plachtařského mistrovství České republiky) za účasti šedesáti závodníků. Poloha letiště na úpatí hor a svahy v blízkosti letiště umožňují brzké podmínky pro plachtařské létání. To zřejmě láká více plachtařů, což se projevilo účastí takřka šedesáti přihlášených závodníků na Jarní pohár Jeseníků v roce 2008, 2009, 2010 a 2011.
9.ročník Jarního poháru Jeseníků 2013, byl z nepřízně počasí naplatný.

2008 - Jarní pohár Jeseníků

Za aeroklub se plachtařských závodů zúčastňují Martin Ficnar, Petr Havrlant, Marek Blaťák, Radek Hýbl, Radek Vlček, Petr Koláček, Martin Pekař, Jan Podhrázský(v roce 2001 létal na mistrovství světa juniorů ve Francii), Kamil Sohr, Pavel Němec a Pavlína Horáčková(účastnice 4.mistrovství světa žen 2007 – 9.místo, 5.mistrovství světa žen 2009 - 14. místo, 6.mistrovství světa žen 2011 - 14.místo, 7.mistrovství světa žen 2013 - 16.místo).
Plachtařský odbor kromě pořádání závodů, též myslí na budoucnost a věnuje se i náboru nových členů. Pavlína Horáčková, Jan Vlček a Rostislav Šubert školí zájemce o bezmotorové létání.
Omezení létání se nejvíce projevilo v motorovém odboru. Jejich činnost není dotována tak jak tomu bylo v minulosti. Přes značnou finanční zátěž výcviku na motorových letadlech, počet pilotů stoupá.
Za současných podmínek je sportovní činnost velmi omezena. Piloti se zaměřují na poskytování služeb plachtařskému odboru, para odboru a komerčním nebo vyhlídkovým letům.

2006 - šedesáté výročí aeroklubu Šumperk

Para odbor svoji činnost neomezil i když se vše kolem své činnosti musí platit. Veškeré vybavení, padáky a jednotlivé seskoky nejsou lacinou záležitostí. Tak jako u plachtařů i u parašutistů se naopak jejich činnost značně zintenzivnila. Nebývale stoupl počet provozů na letišti pod vedením Jany Kargerové a to mimo sobot, nedělí ve všedních dnech. Provozy parašutistů jsou provázeny zájmem lidí ze Šumperka a okolí. Především v poslední době obliba tandemových seskoků přitahuje veřejnost na letiště. Tato jejich činnost velmi dobře slouží k propagaci celého aeroklubu na veřejnosti.